Letní výcvikový tábor v Telči
.
Letos prvně jsme uspořádali výcvikový tábor. Jeho umístění na cvičišti KK Telč a na soukromé chalupě u Slavonic bylo původně nouzovým řešením, ale nakonec celá akce proběhla bez větších potíží kolem ubytování a provozu.
V průběhu tábora jsme si procvičili snad všechny záchranářské disciplíny kromě výcviku v lavinách.
Plošné vyhledávání jsme trénovali v okolí cvičiště KK Telč. Zvlášť zajímavé bylo prohledávání motokrosového areálu, který se nejprve zdál velmi snadným terénem, ale pak jsme se přesvědčili, že hledání v horké prašné ploše kromě vyježděných cest zarostlé kopřivami a dalším plevelem a komplikované terénními vlnami je velice náročné pro psy i pro lidi. Kromě tohoto terénu jsme měli k dispozici les v příkrém kopci s podrostem ostružin. Na obou místech jsme zkusili pracovat i potmě, podle rozcvičenosti psů někteří ve tmě přímo hledali, jiní jen označovali na přímo.
Výcvik v sutinách probíhal v pivovaru v Nové Říši. 
Tento objekt je pro většinu z nás „příliš známý“, tak jsme si cvičení zkomplikovali tím, že jsme ve vchodu do objektu zapálili v plechovce oheň a do objektu poslali několik „rušičů“ – osob, které se psům pletly do cesty a chrastily plechovkami s kamením. S něčím podobným pracuje mezinárodní zkušební řád. Pro některé psy to bylo příliš náročné a tak jsme to zkoušeli znova na volné ploše cvičiště, kde psi označovali ležící osobu poblíž které se pohybovaly další lidé se psy, chrastili a vedle hořel oheň. Zde toto přímé označení postupně zvládli všichni i mladší psi.
Tento objekt je pro většinu z nás „příliš známý“, tak jsme si cvičení zkomplikovali tím, že jsme ve vchodu do objektu zapálili v plechovce oheň a do objektu poslali několik „rušičů“ – osob, které se psům pletly do cesty a chrastily plechovkami s kamením. S něčím podobným pracuje mezinárodní zkušební řád. Pro některé psy to bylo příliš náročné a tak jsme to zkoušeli znova na volné ploše cvičiště, kde psi označovali ležící osobu poblíž které se pohybovaly další lidé se psy, chrastili a vedle hořel oheň. Zde toto přímé označení postupně zvládli všichni i mladší psi.
Měli jsme k dispozici nafukovací člun a tak jsme dvě lekce věnovali vodním pracím. Trénovali jsme podle národního zkušebního řádu, většinou v prvním stupni. Psi se učili vyskakovat z člunu, aportovat předměty z vody, následovat člun a podobně. Dost času jsme strávili prostým vožením psů na člunu ve větším počtu, což klade nároky na jejich dobrou socializaci.
V okolí cvičiště v Telči jsou také vhodné plochy na výcvik stopování a samozřejmě jsme je využili. Totéž platí o výcviku poslušnosti a dovednosti na samotném cvičišti.
Jeden podvečer jsme strávili malou záchranářskou soutěží, kterou pro nás připravily naše dorostenky. Disciplíny byly zvoleny tak dovedně, že se mohli účastnit všichni bez ohledu na stupeň výcviku. Soutěžilo se ve čtyřech okruzích: poslušnost, překážky, plošné vyhledání a vyhledání vzorku lidského pachu.
Závěr pobytu v Telči patřil celodennímu výletu na zříceninu hradu Štamberk, z něhož přinášíme několik fotek. Zkusili jsme, jestli naši psi (i my) dokážeme pracovat v plošném vyhledání i po větší zátěži. Myslím, že jsme byli všichni příjemně překvapeni, že ani delší pochod v teplém počasí našim psům neubral chuť do akce a ochotně prohledávali skalnatý terén v okolí zříceniny.
Poslední dva dny tábora jsme strávili ve Vlastkovci u Slavonic na soukromé chalupě. Pokračovali jsme ve výcviku v sutinách ve veliké stodole zarovnané stavebním materiálem, senem, prkny a vůbec vším možným. Také jsme si při procházce za vesnici vyzkoušeli, jak naši psi pracují při silně rušivém pachu, jakým pro ně je vysoká zvěř. Nechali jsme je označovat ležícího figuranta vedle obory s jeleny. Opět jsme byli příjemně překvapeni, že psi dávali přednost člověku, přestože většina z nich větřila pach jelenů.
Nakonec jsme si připravili takovou lahůdku – průchod katakombami ve Slavonicích. Šli jsme delší trasou – asi 400 m a strávili jsme v podzemí asi hodinu. Pro psy to byla opravdu zatěžkávací zkouška - procházení úzkými chodbami, v nichž většinou stojí voda. Na několika místech jsme je museli posílat do malých otvorů napřed a pak prolézat za nimi. V těchto situacích se prověří, jak který pes důvěřuje svému pánovi a je s ním ochoten jít i do příslovečného pekla.
Tábor se nám vydařil tedy snad i po stránce výcvikové, postoupili jsme zase o krůček dopředu v přípravě psů na zátěž, kterou představuje praktická záchranná akce.