Meginka - záchranářka z útulku         

Mezi kynology záchranáři se stále vedou diskuze o tom, které plemeno je pro tento výcvik nejvhodnější. Každý věří na to „svoje“ a tak pro nového adepta není jednoduchá volba mezi jednotlivými plemeny. Má to být německý ovčák, belgický ovčák, boxer, knírač nebo snad lovecké plemeno – retrívr, ohař, špringršpaněl? Odpověď opravdu zkušeného kynologa zní – volba plemene je sice důležitá, ale neméně důležitá je volba konkrétního jedince.  V minulosti dokázali dosáhnout nejvyšších met v záchranářském výcviku různá netradiční plemena a ovšem často i kříženci neznámého původu. V ZBK Vysočina se jich během let vystřídalo několik a leckterý z nich se vyrovnal nebo i předčil drahé psy s průkazem původu.

Naší nejnovější nadějí je nyní kříženka Megi. Je to asi desetikilová fenka neznámých rodičů. Možná by mohla mít něco společného s jagdteriérem, možná s kníračem, ale možná i s nějakým úplně jiným plemenem.

Meginku jsme potkali před dvěma lety v útulku ve Smiřicích. Doprovázela jsem Jindru na zkoušky, které se odehrávaly na cvičišti při útulku, který vede svazová rozhodčí Edita Labíková. Samozřejmě jsem si prohlížela všechny přítomné psíky, přemýšlela o nich a vyslechla od Edity komentáře k jejich historii i povahám. Nakonec mi předvedla neuvěřitelně šikovnou mladičkou temperamentní černou fenečku, takového malého ďáblíka. Seděli jsme pak venku u jídla vedle jejího kotce a bylo vidět, jak by ráda zase ven a jak touží po nějaké činnosti. Okamžitě jsem začala přemýšlet, kdo by si ji mohl vzít. Jindra navrhoval, abychom ji vzali hned sebou. To jsem s rozumem a nadhledem odmítla, protože jsem měla sama doma v tu dobu tři psy, z toho jednu nedávno nalezenou fenku. Jenže celou cestu a pak doma jsem na to zvířátko musela myslet. Hned jsem začala rozesílat maily a přemlouvat různé přátele, aby si ji vzali. Mimo jiné jsem tento nátlak vyvinula na kamarádku z telčského cvičáku Marušku. Ta má psa cane corso, se kterým cvičila a dosáhla určitě nejvyšší úrovně výcviku, která se s tímto plemenem docílit dala. Tiše jsme doufali, že si Maruška časem pořídí zvíře vhodné k záchranařině a bude s námi jezdit na tréninky. Bylo to před vánoci a Maruška podlehla. Místo kosmetických balíčků dostala pod stromeček Meginku.

Začátky Meginčina vzdělávání nebyly jednoduché. Jakmile se v novém domově otrkala a zejména, když se spřátelila s Ernýskem, získala velké sebevědomí. Není divu, když za sebou měla 60 kg živé váhy připravené ji bránit proti celému světu. Takže začala vyjíždět nejen na psy, ale i na lidi, nechtěla dovolit, aby se k její paničce někdo přiblížil nebo se jí dokonce dotknul! Několik měsíců trvalo, než bylo možné Meginku přihlásit na zkoušku s důvěrou, že už nepokouše rozhodčího. Velký význam při této socializaci měly nejen dokola opakované nácviky v rámci tréninků a „pamlskové sessiony“, ale hlavně skutečnost, že Maruška bydlí v Telči na náměstí a oba její psi tráví hodně času s ní v obchodě.

Meginka od začátku vykazovala dokonalé vlastnosti pro výcvik. Je obrovsky temperamentní a obrovsky žravá. Jakmile zjistila, že figurant má krabičku, kterou si může po vyštěkání celou vyjíst, byla půlka jejích výcviku hotová. Dokáže vlézt kamkoliv, nevadí jí složitý sutinový terén ani neprostupný porost. Zkoušku ZZZ musela sice skládat na dva pokusy, ale nepovedla se jí jen stopa, na které nevěděla, jestli by radši snědla myš anebo případné pamlsky u figuranta na konci. Myš byla jistější…. Druhý pokus byl úspěšný a za půl roku po zkoušce ZZZ složila ZZP1 s dokonalým hodnocením ve známce výborná, kterou jí zadal hlavní výcvikář SZBK Jaroslav Sedlák.

Dnes se Meginka připravuje na zkoušky plošné a samozřejmě na vyšší stupně v sutinové práci. Učí se identifikovat pach lidských ostatků a vyhledávat živé osoby ve složitých úkrytech a je jedním z nejnadějnějších mladých psů v naší brigádě.

Takže jakého psa si vybrat na záchranařinu? Zkuste objet útulky!

                                                                  Irena Bartoňová