Ohlédnutí za mistrovstvím
Když byla naše brigáda pověřená pořádání „půlkulatého“ 35. mistrovství republiky záchranných psů, jako obvykle se značným předstihem, zdálo se nám to celkem snadné a hlavně ještě hodně daleko.
Měli jsme přece zkušenosti s mistrovstvím před 9 lety a téměř každý rok pořádáme některý Český pohár, tak jaký problém.
Jak se ovšem akce začala blížit, trochu se nám sevřela srdce. Přečetli jsme si na webu Jihočeské brigády, kolik členů se podílelo na organizaci mistrovství u nich a zjistili jsme, že náš počet by se musel zdvojnásobit, abychom se tomu přiblížili.
Nicméně jsme se do toho pustili a během příprav se vše postupně ujasňovalo a znova jsme si začali věřit. Mnoho funkcí a přípravných prací dělal souběžně jeden člověk. Nejvíce času tomu v předstihu věnoval Vašek Hasnedl. Také jsme mu chtěli na visačku na bundu napsat funkci „Dobrý duch Mistrovství“, ale nakonec jsme se spokojili s prozaickým „Hlavní pořadatel“. Sehnal, domluvil, zařídil dotaci z Kraje Vysočina, sehnal některé z cen, nejvíce z nás měl v malíčku celý itinerář.
Další velikou zásluhu má Ilona Konrádová. Jejím přičiněním jsme získali na poslední chvíli zcela neznámý, a jak se pak ukázalo, i poměrně obtížný terén bývalého prasečáku. V tomto speciálu pak pracovala jako vedoucí.
Radek Kučera vyrobil, zapůjčil, dovezl a ve 4 hodiny ráno instaloval překážky na poslušnosti. Kromě toho sehnal spoustu materiálu a nakonec se postaral o vedení speciálu v Pekle.
Jindra Pajer zařídil překopání terénu v Pekle a při akci samotné obětavě převážel zbloudilé a opěšalé závodníky, rozhodčí i hosty.
Velmi důležitou úlohu měl Olda Pečenka. Postaral se o stravování, domluvil, vyzvedl a rozvezl jídlo po všech pracovištích. Zařizoval také ubytování pro rozhodčí a hosty.
Na poslušnosti celý den dozorovali a rozhodčímu pomáhali Jitka Krupičková a Ivan Klusáček.
Moc hezkou a zábavnou tombolu připravily Maruška Burianová a Hanka Habrová. Postaraly se také o výzdobu sálu, kde se konalo vyhlášení. Maruška upekla perníkové psí boudy, které měly velký úspěch a její lepenkoví pejskové, kteří nám stáli na stolech, zmizeli během několika minut coby suvenýry v taškách přítomných závodníků.
Alenka Bartoňová vytvořila webové stránky Mistrovství a jako na všech závodech navrhla diplomy. Tentokrát speciálně barevně odlišené podle pořadí, s vlajkovou fotografií mistrovství. Na ní je mimochodem fena Amy patřící Jindrovi Pajerovi v trenažéru na Spáleništi.
A také jako na všech závodech pořádaných naší brigádou, jsem vyrobila pamětní hrnečky a poháry z keramiky. Trofejní poháry dělám výhradně pro naši organizaci a sponzorsky a velmi mě potěšili někteří špičkoví závodníci, kteří mi po vyhlášení sdělili, že moje poháry mají vystavené na čestných místech, někteří dokonce na zvláštní poličce!
Ostatní členové tvořili vyprošťovací čety ve speciálech.
Na Mistrovství jsme pořádně prověřili i naše dva čekatele. Anička Kristýnková byla v četě, pomáhala tvořit tombolu, získala jako sponzorský dar květiny pro závodnice a pomáhala, kde se dalo.
Martin Jakubše vyrobil 6 beden pro figuranty, pravda, měl práci usnadněnou, protože pracuje v rakvárně, ale to jsme figurantům (dobrovolným hasičům SDH Salačova Lhota – chlapci ještě jednou děkujeme!) raději neprozradili. Bedny byly v každém případě pohodlnějším úkrytem než být zasypán přímo v suti a cihlách.
A pomáhala nám i jedna nečlenka, a to ve velmi důležité funkci. Laďka Hasnedlová se postarala o kantýnu, celý víkend strávila v kuchyni, myla nádobí, chystala svačiny a díky ní nikdo nezeslábl hlady při náročných úkolech, které Mistrovství republiky připravuje nejen závodníkům, ale i pořadatelům.
Při takové přípravě pak samotný průběh Mistrovství běžel jako hodinky, které jen tak občas maličko zadrhnou, ale vždycky se spolehlivě znova rozběhnou.
Nakonec jsme sklidili pochvalu nejen od rozhodčích, mnoha závodníků a hostů, ale i od samotného prezidenta SZBK Vladimíra Kuchty, který přihlížel poslušnosti a byl se podívat i ve speciálech.
Jeho žertování v tom smyslu, že když se nám to tak povedlo, můžeme si vzít Mistrovství příští rok znovu, mi ovšem na závěr celé akce vyrazilo dech a tak jsem zasténala – pane prezidente, u nás zase za devět let.
Irena Bartoňová
