Zimní výcvikový tábor

Už třetím rokem jsme se vydali v únoru na týdenní výcvikové soustředění na Spáleniště. Kromě dokonalých podmínek k lavinovému výcviku ty sportovnější láká i lyžařské středisko Kramolín, běžecké trasy a bruslení na zamrzlém Lipně. Letos byly sportovní radovánky omezeny na lyžování na technickém sněhu, který pokrýval přesně jen sjezdovky a vedle nich byla zelená travička.

Pro mě to bylo velmi pozitivní z hlediska výcviku – alespoň byli psovodi čerství a neodčerpávali zbytečně své síly.

Při našem příjezdu hustě sněžilo a díky tomu nebyly louky mezi Výtoní a Spáleništěm holé, ale pokryté asi 3 cm sněhu. Za střediskem naštěstí zůstal sníh ležet v „mrazové kotlině“ a také dále v lese a díky tomu jsme mohli začít hned po příjezdu s nácvikem lavinových prací. V něm jsme pokračovali dvoufázově každý den až do úterý. Ve středu byl odpočinkový den a ve čtvrtek proběhly lavinové zkoušky prvního stupně. Pátek a sobotu jsme pak věnovali sutinovému výcviku v nově přebudovaném trenažéru, který dnes nabízí velkou škálu úkrytů. Ty podzemní se přece jen většinou využít nedaly, ale možností bylo stále hodně, např. jsme vydatně zapracovali na výškových úkrytech.

Týdenní tábor pokaždé posune ve výcviku psy pořádně kupředu a tentokrát to nebylo jinak. Nejlépe to bylo samozřejmě vidět na mladých začínajících psech, kteří během týdne pokročili od nesmělého prvního zaštěkání po sebevědomé přímé označení osoby.

U pokročilejších psů takový rozdíl nezaznamenáme, ale konkrétní drobné pokroky byly vidět i u nich. Navíc se psovodi musí naučit, jak pracovat s kondicí psa, jejich únavou a určitým nepohodlím při ubytování v autech.

Tábor se přes mírně nepříznivé sněhové podmínky vydařil a doufám, že v tradici zimních akcí na Spáleništi budeme pokračovat dál.

                                         Irena Bartoňová

Zkoušky jsme naplánovali v rámci výcvikového tábora na Spáleništi. Vzhledem k nejistým sněhovým podmínkách mnoha minulých zim jsme důvěřovali Šumavě a ta nás tentokrát málem zklamala. Ještě před odjezdem jsem tam telefonovala a ptala se, kolik je na Spáleništi sněhu, smířená s tím, že zkoušky asi neproběhnou. Jihočeská brigáda měla lavinové soustředění před námi a přestože se věnovali mj. stopám na loukách kolem silnice, tak prý za budovou v dolíku je sněhu dost.

Do zkoušek na něho stihlo ještě napršet, několikrát v noci umrznout a přes den natát a výsledek byl sníh podobný betonu, ledový, s mnoha výmoly a na běžkách naprosto nesjízdný. Naštěstí lze podle zkušebního řádu na zkouškách využít sněžnice a tak všichni psovodi přežili.

Na zkoušky nastoupili čtyři psovodi z naší brigády (Jana Hanková, Míša Hokeová, Lukáš Zavřel a Irena Bartoňová) a dva z Jihočeské. Terény za střediskem jsou stále nepřehlednější díky rychlému růstu smrčků a tak přestože jsme v nich cvičili, o zkouškách jakoby je někteří viděli prvně. Ale tréninky na táboře i předtím přinesly ovoce a všichni jsme zkoušku složili. Podmínky byly obtížné pro pohyb psovodů, naprosto příšerné pro pomocníky, kteří museli zakopávat figuranty, ale pro psy výtečné a tak nás nezklamali a byli jsme rozhodčím pochváleni zejména za vzorné označování u všech našich psů.

Mezi oběma speciály byla poslušnost, kterou jsme pilovali ještě ve středu před zkouškami a všichni zvládli celkem slušně.

Ještě velká pochvala všem, kdo pomáhali : Byla to vedoucí zkoušek Alena Bartoňová (rozhodčí na nástupu prohlásil, že takto brilantně zahájené zkoušky ještě za svou kariéru nezažil), pomocníci Míša Roženská, Václav Hasnedl, Dan Bartoň. Výborný oběd nám všem zajistil Jindra a uvařil Zbyněk. Děkujeme a příště posloužíme zase my vám.

                                                  Irena Bartoňová